Chudí rytíři

Co to obnáší, vypravovat se jak chudý rytíř do boje, znám moc dobře - jednak se to u nás říkalo a druhak se to i fakticky v mnoha případech dělo, ale pokrm toho jména mi byl dlouho nejasný. Nějaké zkazky o něm pronikly i do naší domácnosti, ale nic takového se nedělalo. Když už byla ta nouze, tak matka udělala pár suchárků z rohlíků nebo nějakou palačinku, ale vypravování o chudých rytířích, které jsem pochytila u kamarádek, s ní nehnulo.
A hle, Kejřka je regulérně uvádí ve své Zlaté úsporné kuchařce! Tedy je to trochu pracnější, aspoň pro mě, která nerada obaluje, ale v zájmu osvěty bych je mohla aspoň zkusit…

Péci na to extra buchtu ovšem nebudu, naopak využiju postarší vánočku, když úsporně, tak úsporně!
Nevím, zda se mi mokré těsto nerozpadne, až ho budu mazat a obalovat - ale zkusím to. Kvůli větší úhlednosti jsem z plátků vykrájela kolečka.


Kupodivu to docela šlo, všechno namáčení a obalování jsem úspěšně zvládla a smažení také.
O cukru na obalení se už nepíše nic, ale snesl by se. Navrch byli rytíři pěkně křupaví, trojobal zafungoval. Uvnitř však trpěli určitou mazlavostí.


Vánočka nebyla poréznější než rohlík, tím to nebylo - asi bych je příště nemáčela v mléce, jen ve vajíčku. Možná by byli lepší s tvarohem než s povidlím a smažené ve friťáku.
Spousta z vás jistě má s tímto pokrmem vlastní zkušenosti - podělíte se?
Vilemína