Kapr na černo

Letos jsem použila víceméně postup podle Zlaté úsporné kuchařky. Už jsem kapra na černo připravovala vloni a chutnal nám. Recept jsem měla kdovíproč nějak složitý - během roku jsem si ale vyzkoušela  různé variace, protože to bylo tak moc dobré - a zjistila jsem, že stejnou chuť docílím i méně pracně.

Tedy vařená ryba se mi nezdá zrovna sexy, znám to z polévky, to by se mi nelíbilo. Raději jsem zvolila opět rybu pečenou, která se omáčkou jen přelije. To je jednodušší i provozně, protože omáčku jsem si uvařila pár dnů předem a nemusí se vše chystat najednou na Štědrý den.

Anuše dělá omáčku jednoduše do vývaru, je to podobné jako omáčka na hovězí jazyk. A ta byla taky moc dobrá.



V receptu je hned několik dobových technologií, pro mladší generaci už dost kuriózních: rybovka na vytažení ryby, poučení o plechové lžíci, pečlivé pasírování - tedy ne že by se vůbec nepasírovalo, ale doma mi stačí omáčku rozmixovat, ani nemám potřebu ji cedit.
Naopak používám více zeleniny i dalších přísad, než je v receptech.

Rozhodla jsem se dát tu zeleninu trochu opéci, jak se dnes dělá, pak teprve přidat vývar. Nejlepší se mi zdá vhodit nejprve do směsi másla a oleje kousek drobně pokrájené slaniny. Máslo a slanina je kvůli chuti a olej, aby se to nepálilo. K tomu nudličky celeru a mrkve a po chvíli cibuli, která je měkčí a pustí šťávu. Pak se přidá koření (pepř, bobkový list, nové koření, hřebíček), pár lžic povidel nebo rybízového džemu, nemusí to být právě maliny. Stroužek česneku jsem zkusila pro zvýraznění chuti.  Na citrónovou kůru jsem zapomněla. K tomu vývar - použila jsem svůj mražený. Dobrou službu udělá i zeleninový bez glutamátu v kostce.  Vína dávám trochu více - asi dvě deci. Doplním vodu a dusím, až je zelenina měkká.
Teď přijdou na scénu vyzkoušené a oblíbené rumové perníčky, které se nemusí proti perníku na vaření strouhat, stačí je nadrobit a rozpustit v omáčce. Někdy nechají drobky - žmolky, ale to rozmixuje.

Před mixováním vylovím z omáčky větší kusy koření (když jsem si ho nedala do gázového uzlíčku). Hladká, tmavě hnědá omáčka je na světě. Nyní zbývá ji dochutit - dosolit, dopepřit, případně přikyselit citrónem, vínem, povidlím - jak kdo chce. Teprve dobrým provařením se chutě propojí a vytvoří tu úžasnou kompozici chutí. Sušené švestky, rozinky, mandle a ořechy dám do omáčky až před podáváním.
Na loňské fotce byl citrón někde na stole, klínek jsem ale na ozdobu přidat mohla...s citrónem mám prostě potíže :) Knedlík je k černé omáčce skvělý, ale jako první chod či předkrm postačí doplnit rybu opečeným toustem. Vánoční menu taková oprášená tradice báječně osvěží.