Jenže jak známo, recept není všechno, tak se bramboračky různých rodin přece jen liší - množství a podíly jednotlivých druhů zelenin, jíška, tuk - úplná věda.
Ač jsem se na jejím vaření podílele už tak od pěti let, není výsledek vždy stejný. Jak dopadla tentokrát?
Dobré sušené houby zbarvily bramboračku pěkně dohněda. Samozřejmě jsem je předem namočila. Mrkev mám ráda na kolečka. Brambory a celer jsem pokrájela nadrobno, cibuli nechala vcelku, petržel většinou nedávám. Chybět nesmějí kuličky pepře, nového koření a bobkový list, sůl. A už se to vaří...
Do bramboračky musí přijít dobrá tmavší jíška, nejlépe ze sádla. Měla jsem už jíšku hotovou, tedy studenou, jen jsem ji rozředila horkou vodou.
Dávám ji do polévky včas, aby se provařila dřív, než se zelenina moc rozblemcá. Nakonec možno přidat rozmáčknutý česnek, něco zeleného, případně kousek másla.
Bramboračka je skutečná žitá tradice, když se vaří stejně už nejméně sto let od Anušiny doby! Poprávu je i symbolem bezstarostného dětství, klidné domácké atmosféry a poctivého vaření .
Mmm, klasická staročeská bramboračka. To je prostě TOP polívka a já sám ji mám hrozně rád. :-) A když jsou v ní čerstvé houby, tak to je fakt gastro nářez, jak má být. Ostatně není divu, že moje žebříčky knih obsahují spoustu kuchařek, které jsou zaměřené hlavně na klasickou českou kuchyni. A je zajímavé, jak k bramboračce každou autor přistupuje trochu jinak. ;-)
OdpovědětVymazatPoctivá bramboračka je naprosto v pohodě. :) Vždyť to je jídlo, které vám dá fakticky hodně síly a celkově vás postaví na nohy. Jako já jsem třeba člověk, který hodně pracuje. Dělám s umělou inteligencí a vyvíjím aplikace jako tyto. Jsem dost často zalezlý doma nebo v kanceláři, ale rád si uvařím nějaké pořádné poctivé jídlo. :)
OdpovědětVymazat