Zobrazují se příspěvky se štítkempochutiny. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempochutiny. Zobrazit všechny příspěvky

30. 12. 2010

Studené křenové omáčky

Čerstvě nastrouhaný křen babička vždycky podávala i k vánočnímu kaprovi.

Strouhal se na poslední chvíli a přikrýval, aby nevyprchal. Matka s ním v další generaci moc neuspěla, štiplavost křenu rodinu neoslovila. Zdál se mi až příliš ostrý, časem jsem si však oblíbila křen jablíčkový.
Když kousek křenu zbyde a křenovou omáčku právě neplánujete, můžu ho jen doporučit!
Anuše Kejřová uvádí hned několik receptů na studené křenové omáčky, tak jsem to vyzkoušela trochu podle ní.


Radši si strouhám křen víc do zásoby, protože pokaždé extra připravovat lžičku či dvě mě vážně nebaví.  Krom mnoha prospěšných látek působí křen i antibakteriálně, tak ho lze uchovat dlouho. Minulá várka s jablky v lednici přestála bez úhony tři měsíce, ani barvu nezměnila, a jestli trochu vyprchal, byl mi akorát. Kupovaný ve skleničce, to není ta chuť.

Připravila jsem si tedy jablíčkový, ale bez té polévky. To by mě nenapadlo, ale před servírováním se to může zkusit. Stačí jedna lžíce křenu na jedno jablko, trochu osolit, přisladit, přidat lžíci octa nebo citrónovou šťávu. Klasika je křen s olejem a octem, trochou soli a cukru.

A co s pomerančem? To vypadá neobvykle, taková elegantní kombinace by mohla hosty překvapit! Směs bude ostřejší než s jablky, nepřidává se tolik hmoty.

Už při přípravě to dost štípalo do očí, ale pomerančovou šťávu i kůru jsem s křenem zdárně promíchala a trochu osolila a rychle zavřela do sklenice! Má krásnou barvu...zkusím ho podat k silvestrovskému a novoročnímu uzenému, šunce, klobásám. Bude to neotřelé a svěží.

Studené křenové omáčky v tomto ročním období najdou určitě uplatnění a jak je vidět, i taková klasika může mít šmrnc.

22. 11. 2010

Škvarkové placičky

Tuhle levnou pochoutku jsem vždy jedla jen náhodou, někým darovanou či koupenou. Recept ze Zlaté úsporné kuchařky je jednoduchý, stačí mouka, kousek droždí v mléce a domácí škvarky.

Těch v době Anušina působení jistě bylo po ruce vždy dost, ale já musela nějaké teprve vyškvařit. Sádlo jsem si pokrájela na menší kousky a nejprve dusila pod pokličkou s několika lžicemi vody. Teprve když pustilo nějakou tekutinu, pokličku jsem odklopila a pokračovala ve škvaření na mírném plameni, jen jsem vše semtam promíchala, aby se vznikající škvarky nepřilepily na dno. Když byly dosti zlatavé, nechala jsem sádlo chladnout. Potom jsem z něj škvarky vylovila do skleničky zvlášť a sádlo slila do jiné.
Receptem požadovaných 150 g škvarků jsou bez lžíce všechny, které jsem získala z 1/2 kg syrového sádla!

Pokrájela jsem je ještě trochu, ale mohla jsem i víc, ideální velikost by byla  tak 5 mm.
Zatím jsem nadrobila do vlažného mléka (asi 200 ml) oněch 10 g droždí a připravila si mouku (350 g). Když kvásek vzešel, přidala jsem ho do mísy a zpracovala těsto.
Pak jsem ho vyválela co možná natenko, tedy skoro přes celý malý vál. Bylo pružné, a jak jsem ho odlepila, zase se hodně smrsklo, tak to byla docela fuška.  Ale podsypávat moukou třeba nebylo.

Nakonec se placka poddala a já přistoupila k potírání sádlem, posypání první půlkou švarků a solí. Poskládání mi šlo, ale vytloukání těsta válečkem a následné válení omaštěného těsta už hůře. Napodruhé jsme tedy vyválela o něco silnější placku, trochu pomazala sádlem, přidala druhou půlku škvarků a ještě dosolila - takové placky bez soli nestojí totiž za moc.

Pak jsem znova škvarkové těsto všelijak hnětla a tloukla na vále, až to drželo jaktakž pohromadě. Teď jsem si ho už podsypala moukou, vyválela bez problému na stéblo silně a vykrájela kolečka. Krájelo se mi těžko, tak jsem ani nezkoušela použít na vykrajování hrnek či podobně, i když větší tvary by byly vhodnější.

Některé nadměrečné škvarky z nich trochu trčely na všechny strany, ale ono se to srovná, doufala jsem. Nechala jsem placky na plechu kynout. Po půlhodině, kdy už jsem měla troubu rozpálenou, jsem do nich ještě na ozdobu otiskla kráječ jablek a dala péci.

Škvarkové placky trochu nabyly a upekly se dozlatova. Byly nejlepší hned křupavé. Do druhého dne se však neodležely, jak jsem si představovala, ale spíše ztvrdly.
Je to takové "mezijídlo", které dáte na mísu a prakticky samo zmizí. Taky se hodí  vzít je na svačinku mimo dům anebo k pivu, eventuelně vínu.  A je to jen mouka, droždí a pár škvarků - a trocha ruční práce.

25. 4. 2010

Obložené chlebíčky z prošlých časů

f9

Jak vypadaly obložené chlebíčky minulého století? Rozhodně byly k nakousnutí, majonéza měla kanárkově žlutou barvu a nechodilo se pro ni  k  “Helmansům”, protože se poctivě vyráběla doma. Chlebíčky už tenkrát patřily do kategorie malých  jídel vznešených a na svého tvůrce uměly mnohé prozradit.  Má a nebo nemá umělecké nadání a smysl pro detail? Chlebíčky se krášlily s velkou péčí a špetka nadání k tomu byla třeba. Nabídněte si! Podle diktátu autorky kuchařských knih, Anuše Kejřové, připravila Hanka. Já jí děkuji za další perfektní příspěvek, připojuji omluvu, že na jeho zpracování došlo trochu se zpožděním, ale u chlebíčků je to vlastně jedno :-) Na českém stole mají své čestné místo po celý rok. Jen se na stůl položí, už je po nich. Protože si je toho vědoma i Hanka, souběžně s chlebíčky do mé emailové schránky dorazil i recept na úžasné větrníčky. A že neuhodnete čím jsou plněné?
Na recept nebudete čekat dlouho, protože jsem si dala za úkol, že ho ještě dnes zpracuji a přidám do rubriky “Vaříme s Anuší Kejřovou” – pěkně se nám recepty hromadí.
Na Velikonoční pondělí jsme s dcerkou nachystali pro koledníky malé slané pohoštění v podobě miloučkých obložených chlebíčků a brynzových větrníčků. Byla to příjemná změna po lehce neúspěšné kulinářské sobotě (o tom v jiné kapitolce). Los padl na  majonézové chlebíčky a máslové chlebíčky s debrecínskou pečení.
 recept z knihy Anuše Kejřové

CHLEBÍČKY – majonézové chlebíčky a máslové chlebíčky s debrecínskou pečení – podle Anuše Kejřové

Potřebujeme:
  • veku, bagetky – jak je komu libo
  • sardelky
  • máslo
  • domácí majonézu (tady kupovaná nepomůže – nemá správnou barvu)
  • šunku, debrecínskou pečeni
  • vařený bílek, vařené vejce
  • něco barevného na zdobení
 Na máslové chlebíčky jsem utřela sardelky s máslem – poměr neuvádím, záleží jen na vlastní chuti.
f3
Majonézové chlebíčky se neobejdou bez doma zhotovené majonézy.
 recept z knihy Anuše Kejřové 2
V receptu se doporučuje hustá fracouzská – nejdříve jsem umixovala olejovou majonézu. Anuše má základní rozpis na dva žloutky, já vzala tři. Osolit a postupně přidávat olej a nakonec citronovou šťávu. V podstatě můžeme použít jakýkoli domácí recept dle svých zvyklostí, důležité je požít jen žloutky, pokud možno co nejvíc žluté. Jen tak vynikne kontrast barev. Mně obdarovala krásnými domácími vajíčky kolegyňka.
 f4
Když získáme hustou žlutou majonézu, dochutíme ji podle receptu na francouzskou – přidáme lžičku Worchesterské omáčky, lžíci dobré hořčice, špetku bílého pepře, trošku cukru a případně trošku dobrého octa. Dosolíme.
 f6

A můžeme zdobit. Zde se vyřádila dcerka – loupala vajíčka, krájela rajčátka, šunku, debrecínku, bagetky a statečně uždibovala. Protože to nebyly ani tak chlebíčky jako spíš dvojhubky, použila jsem křepelčí vajíčka a koktejlová rajčátka. Na vařený bílek jsem zužitkovala zbylé bílky z majonézy.

Máslové chlebíčky podle Anuše Kejřové

Plátky pečiva namazat sardelovým máslem, ozdobit plátkem debrecínky a plátkem vajíčka.
f7

Majonézové chlebíčky podle Anuše Kejřové

Plátky pečiva namazat majonézou a posypat najemno krájenou šunkou, bílkem a zelenou natí. Krásná by byla pažitka, ale venku bylo tak nepěkně a blátivo, že jsem použila kupovanou petrželovou nať.
Výsledek můžete posoudit  zde.
 f8
Přála bych Vám vidět ten údiv a děs v očích koledníků, když uzřeli tu žlutou majonézu !!! :-) A jak chutnalo všem, když své obavy překonali.
Veselé velikonoce po velikonocích přeje  HaF