Při listování kuchařkou Anuše Kejřové jsem zase obdivovala, jak široký sortiment masa se používal. Těch druhů a částí, které se nejen v knize, ale i ve skutečnosti, jak ještě pamětníci v rodině mohou doložit, celkem běžně vařily!
Tak jsem zamířila k nejbližšímu řezníkovi, abych zjistila, co je na výběr dnes. Rozhodně to je lepší nabídka než v super-hyper, ceny byly kupodivu přijatelné. Zaujalo mě právě aranžované plecko ze selete, mohly to být kousky kolem 3/4 kila, s pěknou kůžičkou...a tak to bych mohla zkusit, jistě bude Anuše vědět, co s ním! Vypadá báječně, nemyslíte?
Našla jsem pečené selátko na s. 298.
Krom soli a kmínu už nic? Tak dobře, snad to postačí, uvidíme. Kůžičku přece jen trochu nařežu, tady se píše o celém seleti, a to muselo být ještě o dost menší než to, z kterého mám tahle ramínka.
Dusila jsem v troubě pod pokličkou na sádle s máslem a podlévala pilně, tedy bez piva. Když bylo maso po necelé hodince měkké, ještě jsem ho nechala bez pokličky zčervenat. Ochutnala jsem při té příležitosti čtvereček kůžičky - byla božská! U jednoho nezůstalo - jemná, měkká, šťavnatá, pěkně lepkavá a trochu opečená, inu lahůdka!
Mezitím jsem si připravila brambory (knedlíky byly minule) a zelí. Pod kysané dávám cibuli na sádlo a jedno nastrouhané jablko, pak už jen solím a sladím, zahušťuji lehce hotovou jíškou nebo kukuřičným škrobem.
Maso šlo dobře od kosti, bylo šťavnaté a přirozeně lahodné. S dobrými surovinami vážně není třeba dělat nic složitého. Mimořádně jsme si na téhle variantě klasiky pochutnali.
Žádné komentáře:
Okomentovat