Když si dnes kuchařka vyslechne, ža ta omáčka byla nějaká prapodivná, moc ji to nepotěší...dovedu si představit, že takto "jemně" by na návštěvě hodnotil něco pro něj nepřijatelného můj otec.
Ale že jsem náznak humoru nalezla v Kejřce, to mě zaujalo! Čím se to zdála autorce tahle omáčka tak prapodivná?
Začíná jako cibulová a přidává se do ní sardelové máslo, citrónová kůra, bobkový list.
Zkusím ji, když tu zrovna mám zbytek masa. Vařené hovězí často nemívám, ale kus suššího kuřete (v duchu Anuše - nějaká ta zbylá pečeně) by se omáčkou vylepšit mohl.
Cibulová jíška je základem pro mnoho omáček, a není to nic jiného, než přiměřeně osmažená cibule zasypaná moukou, která se musí nejprve trochu opražit. Mělo by jí být tolik, aby nezůstalo moc volného tuku, ale když bude jíška zas moc mouková, suchá, bude dělat více žmolků a může snáze vytvořit "kejdu", jak jsme říkali. S cibulí to dělá pěkné bubliny...
Lůj se dnes nepoužívá, sádlová či máslová jíška je dobrá, z oleje nestojí za mnoho...ale bude se méně přepalovat, když máslo a olej napůlíme.
A teď aplikuji známé zaříkadlo: Studená jíška, teplá voda, teplá jíška, studená voda...Osmaženou jíšku zalijeme tedy studenou vodou nebo vývarem ( vyzkoušela jsem mražené kostičky) a provaříme. Někde Anuše radí jen několik varů, ale málo provařená mouka není dobrá.
Hlavní je nějak to množství odhadnout a další syrovou mouku do omáčky už nepřidávat, nebo se z ní opět uvaří nedobrá "kejda". Ostatně dneska jsou v módě omáčky řidší a téměř bez mouky.
Cibulový základ se ochutí solí, pepřem a některou z přísad - Anuše uvádí třeba tyto varianty:
sardelová, gulášová a u dalších se postup mírně obměňuje.
Do prapodivné se dává citrónová kůra, bobkový list a nové koření, sardel s máslem...babička dávala sardelovou pastu do všeho a vyprávěla u toho o sardelích.
Chuť omáčky nebyla špatná, taková lepší "UHO" (univerzální hnědá omáčka). Citrónová kůra dodá chuti na fajnovosti. Podle receptu jsem omáčku přecedila - na kousek zbylého kuřete s bramborovými noky.
Žádné komentáře:
Okomentovat