Křenová omáčka

Když se sejdou vhodné zbytky, je to jídlo hotové ve chvíli. Měla jsem navařené žemlové knedlíky (jen s cibulkou, bez šunky a žampiónů), skvělé jsou i karlovarské. K tomu jsem koupila kousek uzené krkovice. Nápad s uzeným jazykem mi neprošel, velký hovězí s křenovkou však nemá chybu, jsou-li strávníci svolní ho jíst.
Stačilo nezapomenout na křen a dát se do toho.

Anušin recept je jednoduchý. Doma se dělávala máslová jíška a ta ředila mlékem, Zbyněk Merunka v pořadu Prostřeno (6. 4. 10) použil jíšku cibulovou. Zkrátka verzí mnoho, ale držme se tohoto úsporného klasického receptu:

Dala jsem tedy vařit mléko s máslem a trochou mandlových lupínků. Do 150 ml šlehačky jsem zamíchala mouku, přidala do hrnce a na menší teplotě nechala vše zahoustnout. Míchala jsem metlou, má sklon se hned připalovat!
Osolila, osladila. Bude dost hustá? Snad ano.
Mezitím jsem napařila knedlíky i maso a nastrouhala kus křenu. Dává se až nakonec, jak poznamenává i Kejřová. A to je vše. Může se podávat!

Byla náležitě štiplavá, dala jsem křenu více. Ani po ohřátí se to moc nezměnilo, ale to bylo právě dobře, křen byl čerstvý, silný. Přiznávám, že chuť mandlí jsem ve výsledku nerozpoznala.
Nevím, jestli se křenovka často vaří - řekla bych, že není moc v módě, že je považována za nepřitažlivou, obyčejnou a nudnou, ale to záleží na způsobu přípravy - více smetany a méně mouky jí přidá na sexapealu. Uzené s knedlíkem dostane hned jiný říz. Překvapivě jsme si pochutnali.
Tenhle recept se dá uvařit beze změn - dnes dnes jako před sto lety!
Vilemina