Česneková omáčka, s uzeným masem a kynutým knedlíkem patří do „vybájených“ oblíbených receptů z dětství mého táty. Moje maminka nikdy nevěděla, jaký je ten správný pracovní postup a tak jí vařila, jak si myslela, že by to tak asi mohlo být ono. Při listování Úspornou kuchařkou Anuše Kejřové jsem nad tímto receptem na str. 108 zajásala, ale i já jsem si ho nakonec upravila tak, abych vaření měla co nejjednodušší.
Nejprve jsem si připravila jíšku, aby jí byly tak tři lžíce, jak píše v receptu Anuše Kejřová. Ta jí určitě měla dopředu na celý týden nachystaný plný rendlík, uložený v chladné špajzce, aby se při každém vaření nemusela zdržovat její přípravou. Tak to dělávala moje babička.
Jíšku jsem rovnou přichystala cibulovou, tato varianta mi pro chuť omáčky připadala lepší, než v omáčce vyvařovat cibuli syrovou. Zalila jsem jí místo tří čtvrtin – půl litrem kuřecího vývaru a tu zbývající třetinu jsem nahradila smetanou na vaření. Tatínkovo česneková omáčka je totiž bílá. Pomalu jsem nechala provařit dvacet minut a těsně před koncem vaření jsem přidala 7 rozlisovaných stroužků česneku. Česnek byl z Číny, tudíž neměl to správné česnekové aroma. Proto jsem jeho počet z 5ti stroužků zvedla na 7 a proto jsem ho také přidávala až téměř na poslední chvíli. Aby mi ten zbytek česnekového parfému nevyprchal. Omáčku jsem necedila, mohla by se ale propasírovat nebo rozmixovat, aby byla krémovější, bez kousků cibule. Muškátový květ se v mé zásobě koření nenachází, budu se muset polepšit.
Pokud Vám doma zbude kousek vařeného uzeného masa a kynutý knedlík máte „nasyslený“ třeba v mrazáku jako já , stojí Vám na stole pravé domácí jídlo téměř s fastfoodovou rychlostí.
Dobrou chuť, stojí to opravdu za to !
Děkujeme Toffo za recept, který naprosto dokonale zvedl náladu všem klasikům :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat