Andulčin nákyp

"...těstu se utvoří růžový škraloup, uvnitř však je piškotová hmota ještě syrová. Proto je nutno nákyp vyzkoušet, je-li špatně pečen, vidličkou jej několikrát propíchneme, aby z něho vyšla pára a uvnitř se dopekl, nesrazil."

Jak i tento dovětek naznačuje, jsou nákypy považované za pokrmy náročnější na přípravu i na kuchařský fortel. Zatím jsem je v Úsporné kuchařce přecházela, ale má-li se vařit dle Anuše důsledně, neměla bych je vynechávat.
Něco z jablek jsem měla právě plánu, tak mě Andulčin nákyp zaujal. Suroviny mám běžně doma, není tedy nic snazšího, než se do toho pustit a dál se uvidí.

Melounovou formu bohužel nemám, líbila by se mi. Cínový kotlík také ne, ani kraj plotny se tu nenajde...ale s tím si snad poradím.
Vzala jsem železný smaltovaný kastról velikosti dortové formy, keramická miska se mi zdála malá a nízká. Vymazala jsem ho  dobře máslem, i kousky tam nechala - to chuti jen prospěje - a vysypala strouhankou.
Jablka jsem nakrouhala na plátky přímo do kastrólu, osladila, přidala skořici, slazenou pomerančovou kůru, rozinky a madle a trochu promíchala. A zapnula jsem troubu na cca 170 stupňů.

Dvě vejce jsem rozklepla do menší nerez misky místo kotlíku a při šlehání s moučkovým cukrem zahřívala na plotýnce na téměř nejnižší teplotu. Nic se nedělo, tak jsem ji zvýšila. Z let mládí na chalupě ještě kuchyňská kamna a sporáky s tály pamatuju, jejich teplota může být dosti rozdílná podle toho, jak moc se topí, tady asi nějaká velká přesnost roli hrát nebude.
Šlehání jsem trochu podcenila, chvíli to trvá, skoro deset minut - měla jsem radši sáhnout po tyčovém mixéru s metlou!
Když ušlehaná pěna zahoustla, přidala jsem mouku a zamíchala lehce stěrkou. Ještě trochu citrónové kůry, a pak už jsem piškotovou hmotu jen nalila na jablka a dala péci.

Jablka byla sušší, tak problém s vodnatostí nevznikl.
Pekla jsem poctivých čtyřicet minut. Po částečném vychladnutí jsem nákyp vykrájela a podávala - je vynikající. Piškot je dosti sladký, tak doporučuji použít jablka pikantnější. Zbytek nákypu do druhého dne trochu zgumovatěl, ale byl ještě poživatelný.

Škoda, že nevíme, kdo byla ta Andulka, zda nějaká Anušina přítelkyně, či kuchařka v nějaké jí známé rodině - ale kdo nemá ve svých receptech takové poznámky, nezúčastněným osobám nejasné?