Tahle polévka je odlišná od té, kterou si pod tímhle názvem běžně představíme - ale nakonec se liší spíše přípravou, než charakterem výsledné chuti. Leč nepředbíhejme.
Chtěla jsem vyzkoušet i něco jiného a méně obvyklého, totiž jíškový puding. Je to další ze zavářek (už byly špenátové knedlíčky), které se dnes už nevaří. Ale v rámci vaření pro zábavu - proč to nevyzkoušet ?
Tady je celý recept:
Dle Anušiny rady jsem tedy fazole namočila do vody a pokrájela, naštěstí už nemají ta hrozná vlákna. Přidala jsem plátek másla a s trochou rozpaků jsem vodu osolila, fazolky totiž solím vždy až uvařené.
Taky že jim to vaření doměkka trvalo pěkně dlouho! Tak v tomto bodě s Anuší nesouhlasím, opravdu je lépe solit až fazolky uvařené.
Vrhla jsem se mezitím na ten puding - bledou jíšku, ale aby v ní nebyla mouka syrová, jsem připravila na pánvičce.
Dala jsem si ji vychladnout na okno. To zas ztuhla až moc, takže se mi pak špatně míchala se žloutkem. Přidala jsem sníh ze dvou bílků.
Lehce, aby moc nespadl, jsem umíchala těstíčko, které jsem v malém kastrólku, průměr asi 14 cm, ve vodní lázni vařila přiklopené, až bylo na povrchu pevné.
Vyklopit šlo snadno, vůbec se na kastrólek nechytalo. Přemýšlela jsem, jak ho mám překrojit - puding byl dosti nízký, možná měl být ten kastrólek ještě menší. Nechala jsem to tak a pokusila se vykrájet menší tvary. Jako zavářka je to docela hezké, na chuť dobré, máslové. Zkusila jsem si zas něco nového, třeba někdy ještě využiju.
Do fazolek jsme přidala mražený vývar a dolila vodu.
Pak jsem zamíchala onu smetanu s moukou, žloutek jsem už vynechala. Zakysaná smetana se mi ovšem hned zdrcla, ale přidání několika lžic šlehačky to napravilo. Uf. Polévku jsem dochutila. Kopr jsem neměla, asi by ho strávníci neocenili, ale taky by to šlo. Polévka byla příjemně smetanové chuti, mírně nakyslá. Jíškový puding v ní chutnal výborně.
Dobrou chuť přeje Vilemina
Žádné komentáře:
Okomentovat