Kdo ničím podobným netrpí, může si výborný sulc dle své chuti připravit doma - není k tomu třeba více kuchařských dovedností než k přípravě masového vývaru.
Znala jsem recept z rodiny jedné kamarádky. Sulc vařili jen z nožiček a trochy zeleniny, byl ve velkém rovném kastrólu a mužští členové rodiny ho pořádali ve velkých porcích. I jedna moje teta ho vaří, jen tak od oka, když dostanou chuť na kolínko. Nožičku někdy přidá, někdy ne. Maso si dávají jako ovar a ze zbytků a vývaru druhý den udělá trochu sulcu. Poradila mi dát do něj ještě čerstvou cibulku a zeleninu použít novou, ne tu vyvařenou. Obě zlepšení jsem využila.
Přesný recept jsem našla ve Zlaté úsporné kuchařce:
Tak jsem zakoupila dvě nožičky a jedno střední koleno, to by mohlo stačit. Tu kůži od sádla jsem neměla. Líbily se mi ještě vepřové jazyky, proto jsem si je vzala také, že je uvařím společně. To vývaru jen prospěje.
Trochu mi vrtalo hlavou, kolik té vody by asi mělo být, aby vše správně ztuhlo. Dala jsem asi jako na polévku - maso potopené do dvou třetin. Uvidíme.
K masu jsem dala od oka zeleniny, o něco více než v receptu. Také celou cibuli, koření a sůl.
A po hodinovém vaření v papiňáku se vše zbarvilo do odstínů holandských zátiší...
Jak vidno, kosti z masa již vylézají ven, tak to bude akorát měkké.
Než trochu vychladlo, dala jsem si zvlášť vařit pokrájenou mrkvičku a připravila cibulku.
Část masa jsem oddělila k jinému použití a část pokrájela nadrobno. Tady už záleží na chuti každého, kolik přidá kůžiček a tučných částí, a kolik libovějších kousků. Z nožiček jsem nakonec použila jen kůži, ostatní části nevypadaly moc jedle! Jen kousek masa velikosti třešňové pecky jsem tam objevila.
Z vývaru jsem vytáhla vyvařené zeleniny a dala ho ještě vařit, přilila dosti jablečného octa (jistě 100 ml) a nechala zmíněných deset minut redukovat. Také jsem ho dosolila.
Pokrájené libovější maso a pěknou kůži jsem v miskách promíchala s mrkví a čerstvou cibulí, přidala trochu petrželky, přisolila a připepřila. Chuť by měla být o stupeň silnější, než jaká má být ve výsledku.
Přes cedník jsem ochucený vývar nalila do misek, promíchala a dala chladit na balkón, to bylo ideální.
Menší miska ztuhla asi za dvě hodiny, větší za dvojnásobek. Tenkou vrstvičku ztuhlého tuku navrch jsem částečně sebrala. Z nerez misek je vyklopení snadné - stačí trochu nahřát dno pod teplou vodou, pak už to šlo samo. Ani po vyklopení se sulc neroztékal, vydržel i krájení. Tak to té vody bylo akorát a redukce dostatečná.
Sulc podle Anuše se povedl. Chutnal na rozdíl od kupovaných výrobků mnohem delikátněji, po čerstvém mase. Cibulka nijak nečpěla, v horkém vývaru se totiž spařila a chuť dodala dobrou. Mohlo by v něm být více zeleniny, to pro příště promyslím - hrášek totiž nemám moc ráda, ale viděla jsem i kukuřici.
Recept určitě doporučuju k vyzkoušení!
Žádné komentáře:
Okomentovat